Moje zkušenost s hypnózou: Jak mi změnila život

Tento článek je jiný než ostatní na mém webu. Není to odborný text o mechanismech hypnózy ani návod, jak se připravit na sezení. Je to můj osobní příběh — příběh člověka, který hypnózu nejprve zažil jako klient, a teprve potom se rozhodl stát hypnoterapeutem.

Píšu ho proto, že věřím v autenticitu. A protože si myslím, že pro někoho, kdo zvažuje hypnózu a má pochybnosti, může být užitečnější slyšet skutečný příběh než číst další teoretický článek.

První setkání: Jiný způsob vnímání

Moje první zkušenost s hypnózou přišla u psychiatričky. Použila transovou indukci a sugesce — klasický postup, o kterém jsem tehdy nevěděl téměř nic.

Během toho sezení jsem poprvé zažil něco, co bych nazval jiným způsobem vnímání. Nebyl jsem v bezvědomí, plně jsem vnímal, co se děje. Ale vnímal jsem to jinak. Ostřeji. Bez obvyklého vnitřního komentáře, bez racionalizací, bez toho neustálého hlasu v hlavě, který všechno analyzuje a hodnotí.

V tom stavu jsem našel skutečný zdroj problému, se kterým jsem přišel. Byl to disfunkční vztah — něco, co jsem vědomě nepokládal za podstatné, co jsem si myslel, že mám "vyřešené". Hypnóza mi ukázala, že to vyřešené nebylo. A pomohla mi to skutečně vyřešit.

Roky hledání: Když nic nefunguje

Život šel dál. Přišly další problémy, jiné, složitější. A já začal hledat pomoc.

Prošel jsem několika terapeuty, poradci, psychology. Různé přístupy, různé metody. Někteří byli dobří, někteří méně. Ale výsledek byl vždy podobný — dočasná úleva, která brzy vyprchala. Nebo ještě hůř: pocit, že mluvíme o věcech, které se mě vlastně netýkají.

Postupně jsem ztrácel naději na změnu. Začal jsem si myslet, že některé věci prostě nejdou změnit. Že jsem takový, jaký jsem, a musím se s tím smířit.

"Všechny metody přeperete"

A pak přišel zlomový moment. Seděl jsem u jednoho z nejlepších terapeutů, se kterými jsem kdy pracoval. Člověk, kterého si dodnes vážím pro jeho poctivost.

Po několika sezeních se na mě podíval a řekl něco, co mě zasáhlo:

"Všechny metody přeperete." Co to znamenalo? Že jsem byl příliš analytický, příliš v hlavě. Že moje vědomá mysl byla tak silná v racionalizování a vysvětlování, že blokovala jakoukoli hlubší změnu. Terapie fungovala na úrovni rozumu — a rozum mi říkal, že je všechno v pořádku, i když nebylo.

Ale kde najít "někoho dobrého"? Internet byl plný hypnotizérů pochybné kvality. A já neměl sílu ani chuť zkoušet další metodu, která nebude fungovat.

Dr. Jiří Zíka

Pomohla mi kamarádka. Hledala za mě a našla Dr. Jiřího Zíku — člověka, o kterém jsem tehdy nikdy neslyšel.

Zavolal jsem. A on mě vzal. Hned.

Dodnes si pamatuji to první sezení. Byl jsem skeptický, unavený z předchozích pokusů, připravený na další zklamání.

Našel jsem trauma. Něco, co jsem neznal, co jsem nepokládal za důležité. Událost, kterou jsem racionálně odbyl jako "starou historii". Ale nebyla odbytá. Byla pohřbená hluboko a ovlivňovala všechno.

A právě proto mi nemohla pomoci žádná psychoterapeutická metoda. Pracovaly s tím, co jsem jim řekl. Ale já jsem jim nemohl říct o něčem, o čem jsem sám nevěděl.

Změnilo mi to život. Okamžitě.

Měl jsem pocit, že tuto zkušenost musím předat dál. Pocit tak silný, že to lze těžko popsat slovy. Věděl jsem, že existují další lidé, kteří prochází tím, čím jsem procházel já — a kteří možná také "přepírají všechny metody".

Otázka, která změnila směr

Pokračoval jsem v sezeních. Po šestém sezení se mě Dr. Zíka zeptal:

Moje odpověď přišla okamžitě, bez přemýšlení: "Pomáhal bych lidem."

To ostatně dělám — v rámci projektu Obase.cz, kde se snažíme pomáhat lidem ve výkonu trestu a jejich rodinám.

Dr. Zíka se na mě podíval a zeptal se: "Proč neděláte to, co já?"

Koukal jsem na něj jako blázen. "No to přeci neumím," řekl jsem.

A on odpověděl:

Připadal jsem si jako blázen. Já? Hypnoterapeut?

Ale řekl jsem ano.

Cesta pochopení

A tak začala moje cesta s hypnózou — tentokrát z druhé strany. Jako student, učeň, někdo, kdo se učí od člověka, který tomu věnoval celý profesní život.

Dr. Zíka mě naučil víc než veškerá moje předchozí studia. Právo, psychologie, krizová intervence — to všechno bylo užitečné. Ale toto bylo něco jiného. Bylo to pochopení lidské mysli na úrovni, kterou univerzity neučí. Praktické, konkrétní, použitelné.

Naše cesty se později rozešly — tak to v životě někdy bývá. Ale nejen za to, co mě naučil, mu budu vždy vděčný. Viděl ve mně něco, co jsem sám neviděl. A dal mi odvahu to následovat.

Proč tento příběh sdílím

Nejsem typ člověka, který rád mluví o sobě. Ale tento příběh sdílím ze tří důvodů:

Za prvé, protože vím, jaké to je sedět na druhé straně. Vím, jaké to je mít problém, který nedokážete vyřešit. Vím, jaké to je ztratit naději a slyšet, že "všechny metody přeperete". Pokud jste v podobné situaci, chci, abyste věděli, že nejste sami.

Za druhé, protože změna je možná. I když jste zkoušeli všechno. I když vám řekli, že "takový prostě jste". Někdy je potřeba jen najít správný přístup.

Za třetí, protože respektuji své učitele a věřím, že je správné to říct nahlas.

Co z toho plyne pro vás

Pokud jste dočetli až sem, možná se ptáte, co si z mého příběhu můžete vzít.

Pokud hledáte pomoc a nic nefunguje — nevzdávejte to. Existují přístupy, které pracují jinak než běžná terapie. Hypnóza je jeden z nich.

Pokud zvažujete hypnózu — najděte někoho kvalifikovaného. Ptejte se na vzdělání, na zkušenosti, na přístup. Dobrý hypnoterapeut vám řekne, co může a co nemůže.

Pokud máte strach — je to normální. Já také měl. Realita je jiná než filmy. Máte kontrolu. Nemůžete udělat nic proti své vůli. A pokud vám terapeut nesedí, můžete kdykoli odejít.

Závěrem

Hypnóza mi změnila život. Dvakrát. Poprvé jako klientovi, podruhé jako člověku, který našel své povolání.

Nevím, jestli je hypnóza to pravé pro vás. To může ukázat jen rozhovor. Ale vím jedno — pokud hledáte a nenacházíte, možná je čas zkusit hledat jinak.

Děkuji, že jste dočetli až sem.

— Ondřej Zelenka