Ukončování hypnotického transu je kritickou fází sezení, která je v literatuře často opomíjena. Tento článek se zabývá technikami bezpečného vynořování z transu, faktory ovlivňujícími kvalitu reorientace, postihypnotickými sugescemi a péčí o klienta po sezení. Jsou diskutovány možné komplikace a jejich prevence.
1. Úvod
Kvalita ukončení hypnotického sezení může významně ovlivnit celkový terapeutický výsledek. Příliš rychlé nebo nešetrné vynořování může vést k dezorientaci, bolesti hlavy, úzkosti nebo znehodnocení předchozí terapeutické práce. Naopak pečlivé ukončení umožňuje integraci zkušenosti, upevnění sugescí a hladký přechod do běžného stavu vědomí.
Terminologie v této oblasti není jednotná. Termín „probuzení" je problematický, protože implikuje, že hypnóza je spánek – což není. V tomto článku používáme termíny „vynořování" a „reorientace", které přesněji popisují proces návratu z změněného stavu vědomí do běžné bdělosti.
2. Fyziologie vynořování
2.1 Neurobiologické změny
Během hypnózy dochází k měřitelným změnám mozkové aktivity. Vynořování představuje reverzní proces – návrat k baseline stavu. EEG studie ukazují postupný přechod od predominance theta a alfa vln zpět k beta aktivitě charakteristické pro bdělý stav (Graffin et al., 1995).
Příliš rychlé vynořování může „předběhnout" fyziologickou readaptaci. Výsledkem může být přechodná dezorientace, podobná pocitu po náhlém probuzení z hlubokého spánku.
2.2 Parasympatická vs. sympatická aktivace
Hluboká relaxační hypnóza je spojena s parasympatickou dominancí – sníženou srdeční frekvencí, poklesem krevního tlaku, svalovou relaxací. Běžný bdělý stav vyžaduje větší sympatickou aktivaci. Reorientační techniky postupně zvyšují arousal a umožňují plynulý přechod.
3. Standardní techniky vynořování
3.1 Počítací metoda
Nejrozšířenější technikou je počítání, typicky od 1 do 5 nebo od 1 do 10, přičemž každé číslo je spojeno se zvyšujícím se stavem bdělosti.
„Za okamžik budu počítat od jedné do pěti. S každým číslem se budete cítit bdělější a energičtější. Při čísle pět budete zcela vzhůru, osvěžený a v pohodě.
Jedna... začínáte se vynořovat, uvědomujete si místnost kolem vás.
Dva... energie se vrací do vašich končetin.
Tři... na půl cesty, cítíte se svěže a odpočatě.
Čtyři... téměř vzhůru, oči se chtějí otevřít.
Pět... zcela vzhůru, osvěžený, oči otevřené."
3.2 Metaforické vynořování
Alternativou k počítání je použití metafor, které korespondují s terapeutickým obsahem sezení. Pokud byla hypnóza zaměřena na vnitřní zdroje, může vynořování využívat obraz výstupu ze studny moudrosti.
3.3 Frakcionovaná reorientace
U hlubokých transů nebo citlivých klientů může být vhodné frakcionované vynořování – částečné vynoření, pauza pro stabilizaci, pak pokračování k plné bdělosti.
4. Postihypnotické sugesce
4.1 Definice a mechanismus
Postihypnotické sugesce jsou instrukce dané během transu, které mají být realizovány po ukončení hypnózy. Mechanismus zřejmě zahrnuje implicitní paměť – sugesce je „uložena" mimo vědomé uvědomění a aktivuje se v příslušném kontextu (Mendelsohn et al., 2008).
4.2 Formulace účinných postihypnotických sugescí
Pozitivní formulace: „Budete klidnější" místo „Nebudete nervózní"
Konkrétnost: „V pondělí ráno v práci" místo „někdy v budoucnu"
Proces, ne jen výsledek: „S každým dnem bude snadnější..."
Vázání na přirozený spouštěč: „Když si ráno uvědomíte, že jste vzhůru, pocítíte energii..."
Dobrovolnost: „Můžete zjistit, že..." místo „Budete muset..."
5. Komplikace a jejich řešení
5.1 Neúplné vynořování
Někteří klienti mají tendenci „zůstávat v transu". Řešením jsou opakované, důraznější vynořovací sugesce a fyzická aktivace – požádat klienta, aby se protáhl, vstal, napil se vody.
5.2 Postihypnotická bolest hlavy
Bolest hlavy po hypnóze je relativně častá (5–10 % klientů) a obvykle mírná a přechodná. Prevencí je postupné vynořování a sugesce uvolnění hlavy a šíje.
5.3 Emoční reakce po vynořování
Hypnóza může aktivovat potlačený materiál. Řešením je normalizace, poskytnutí prostoru a případně kontejnment intenzivních emocí.
6. Integrace a péče po sezení
Hypnotická zkušenost může přinést intenzivní emoce nebo vhledy. Integrace zahrnuje verbální zpracování zkušenosti (pokud je to vhodné), propojení s terapeutickými cíli a „ukotvení" změn v běžném životě.
Po vynořování je vhodné nechat klientovi čas na reorientaci, než začne mluvit. Otázky typu „Jak se cítíte?" nebo „Co si z toho odnášíte?" jsou otevřené a neinvazivní.
7. Závěr
Ukončování hypnotického transu je integrální součástí sezení, která si zaslouží stejnou pozornost jako indukce a terapeutická práce. Klíčovými principy jsou postupnost, individualizace a pozornost k aktuálnímu stavu klienta.
Reference
- Crawford, H. J. (1994). Brain dynamics and hypnosis. International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, 42(4), 204–232.
- Graffin, N. F., Ray, W. J., & Lundy, R. (1995). EEG concomitants of hypnosis. Journal of Abnormal Psychology, 104(1), 123–131.
- Hammond, D. C. (1990). Handbook of Hypnotic Suggestions and Metaphors. New York: Norton.
- Mendelsohn, A., et al. (2008). Mesmerizing memories. Neuron, 57(1), 159–170.
- Weitzenhoffer, A. M. (2000). The Practice of Hypnotism (2nd ed.). New York: Wiley.
- Yapko, M. D. (2012). Trancework (4th ed.). New York: Routledge.
