Syndrom dráždivého tračníku (IBS) postihuje 5–10 % populace a představuje nejčastější funkční gastrointestinální poruchu. Gut-directed hypnoterapie (GDH) je jedinou psychologickou intervencí doporučenou v NICE guidelines pro IBS nereagující na farmakoterapii. Tento přehledový článek shrnuje klinickou evidenci z meta-analýz a systematických review, manchesterský protokol jako zlatý standard, mechanismy účinku přes osu mozek–střevo a modality poskytování včetně skupinové a digitální GDH. Klíčová data zahrnují 75% response rate u 1 000 pacientů, udržení efektů po 6 letech u 81 % respondérů a SMD 0,73 pro globální symptomy z 12 RCT. Článek formuluje klinická doporučení pro implementaci GDH v praxi.
1. Úvod
Syndrom dráždivého tračníku (irritable bowel syndrome, IBS) patří mezi poruchy interakce mozek–střevo (disorders of gut-brain interaction, DGBI) a je nejčastější funkční gastrointestinální poruchou s prevalencí 5–10 % v západních zemích (Sperber et al., 2021). IBS se projevuje chronickou abdominální bolestí spojenou se změnou frekvence nebo konzistence stolice, přičemž organická příčina není identifikovatelná standardními diagnostickými metodami.
Dopady IBS na kvalitu života jsou srovnatelné s organickými onemocněními GIT. Pacienti s IBS vykazují významně vyšší míru pracovní neschopnosti, komorbidní úzkosti a deprese a využívání zdravotní péče oproti běžné populaci. Přesto až 40 % pacientů nereaguje adekvátně na konvenční farmakoterapii (Ford et al., 2018).
Gut-directed hypnoterapie (GDH) představuje specifickou formu hypnoterapie cíleně zaměřenou na gastrointestinální funkce. Na rozdíl od obecné hypnoterapie využívá GDH specializované sugesce směřující k normalizaci střevní motility, snížení viscerální hypersenzitivity a regulaci osy mozek–střevo. Tento článek přináší systematický přehled současné klinické evidence pro GDH u IBS, včetně doporučení pro klinickou praxi. Přístupnější úvod do problematiky nabízí článek IBS a hypnóza.
2. Postavení GDH v klinických guidelines
2.1 NICE guidelines CG61
National Institute for Health and Care Excellence (NICE) ve svých guidelines CG61 pro management IBS u dospělých doporučuje psychologické intervence — konkrétně kognitivně-behaviorální terapii (CBT) a hypnoterapii — pro pacienty, kteří nereagují na farmakologickou léčbu po 12 měsících (NICE, 2008/2015). GDH je tak jedinou formou hypnoterapie explicitně doporučenou v guidelines uznávané mezinárodní zdravotnické autority.
Surveillance review NICE z roku 2015 potvrdila, že nové důkazy jsou konzistentní s původním doporučením a nebylo třeba guidelines aktualizovat. NICE současně formulovala výzkumné doporučení pro komparativní studie jednotlivých psychologických intervencí, což reflektuje potřebu dalších head-to-head dat.
2.2 Další doporučení
GDH je rovněž zmiňována v doporučeních American College of Gastroenterology (ACG 2021), British Society of Gastroenterology (BSG 2021) a European guidelines, byť s různou úrovní specifikace. Společným jmenovatelem je zařazení GDH mezi doporučované psychologické intervence pro refrakterní IBS.
3. Přehled klinické evidence
3.1 Manchesterský protokol a klíčové klinické série
Základy GDH položil Peter Whorwell se svým týmem na University Hospital of South Manchester v roce 1984. V původní randomizované kontrolované studii prokázali signifikantní zlepšení u pacientů s těžkým refrakterním IBS oproti podpůrné terapii a placebu (Whorwell, Prior & Faragher, 1984).
Manchesterský protokol zahrnuje typicky 12 sezení po 60 minutách v průběhu 12 týdnů. Každé sezení obsahuje hypnotickou indukci, gut-directed sugesce zaměřené na normalizaci střevní funkce a nácvik autohypnotických technik pro domácí praxi. Sugesce jsou specificky formulovány pro gastrointestinální systém — například metafory teplého, uklidňujícího proudění v oblasti břicha, vizualizace normalizace střevní motility a přímé sugesce pro snížení viscerální citlivosti.
Dlouhodobou udržitelnost efektů prokázala studie Gonsalkorale et al. (2003) na souboru 204 pacientů: 71 % dosáhlo počátečního klinického response a z těchto respondérů si 81 % udrželo zlepšení při šestiletém follow-up. Tyto výsledky patří k nejrobustnějším v oblasti psychologických intervencí u IBS.
3.2 Meta-analýzy a systematické review
Adler et al. (2025) publikovali nejnovější systematický přehled a meta-analýzu v Neurogastroenterology & Motility zahrnující 12 randomizovaných kontrolovaných studií s celkem 1 158 pacienty. Souhrnný standardizovaný průměrný rozdíl (SMD) pro globální gastrointestinální symptomy činil 0,73, což odpovídá střednímu až velkému efektu. Pro bolest byl SMD 0,25 (malý efekt při izolovaném hodnocení). Studie s vysokoobjemovým poskytováním (high-volume delivery) vykazovaly SMD 0,56 a skupinová GDH dosahovala SMD 0,41.
| Meta-analýza | Počet RCT | Pacienti | Hlavní výsledek |
|---|---|---|---|
| Adler et al. (2025) | 12 | 1 158 | SMD 0,73 globální symptomy |
| Ford et al. (2025) | 67* | 7 441* | RR 0,79 (P-score 0,39, 7. místo) |
| Black et al. (2020) | Network MA | — | GDH efektivní vs. kontrola |
* Celkový počet pro všechny psychologické intervence v síťové meta-analýze.
Síťová meta-analýza Ford et al. (2025) v Lancet Gastroenterology & Hepatology zahrnula 67 RCT s 7 441 pacienty a porovnala všechny dostupné psychologické intervence pro IBS. GDH se umístila na 7. pozici z hodnocených intervencí (P-score 0,39; RR 0,79). Na předních pozicích se umístily self-administered CBT a terapeuticky vedená CBT. Je třeba poznamenat, že toto pořadí reflektuje heterogenitu v designu a kvalitě zahrnutých studií GDH — při omezení na studie s manchesterským protokolem jsou výsledky výrazně příznivější.
3.3 Srovnání s jinými intervencemi
Peters et al. (2016) v randomizované studii prokázali, že GDH dosahuje srovnatelných výsledků jako dieta s nízkým obsahem FODMAP u pacientů s IBS, přičemž efekty GDH byly trvalejší v dlouhodobém sledování. Toto je klinicky relevantní zjištění, neboť dieta s nízkým FODMAP představuje jednu z nejčastěji doporučovaných nefarmakologických intervencí pro IBS.
V porovnání s CBT, která je obecně považována za zlatý standard psychologické léčby IBS, vykazuje GDH srovnatelnou účinnost při individuálním podání. Výhodou CBT je lepší škálovatelnost (strukturované protokoly, self-help verze), zatímco GDH může nabízet specifický benefit u pacientů s dominantní viscerální hypersenzitivitou a somatickými symptomy (Häuser, 2024).
4. Mechanismy účinku
4.1 Osa mozek–střevo (brain-gut axis)
IBS je v současné gastroenterologii konceptualizován jako porucha bidirekcionální komunikace mezi centrálním nervovým systémem a enterickým nervovým systémem — tzv. osy mozek–střevo. Tato osa zahrnuje vegetativní nervový systém, hypothalamo-hypofyzárně-adrenální osu (HPA), imunomodulační signalizaci a střevní mikrobiom.
GDH působí pravděpodobně na úrovni centrální modulace viscerálních aferentních signálů. Funkční zobrazování (fMRI) u pacientů s IBS po absolvování GDH prokázalo změny aktivity v oblastech asociovaných s procesováním viscerální bolesti — zejména v přední cingulární kůře, insule a prefrontálním kortexu (Lowén et al., 2013). Tyto nálezy naznačují, že GDH moduluje centrální procesování viscerálních signálů, nikoli periferní senzorickou detekci.
4.2 Viscerální hypersenzitivita
Viscerální hypersenzitivita — snížený práh pro vnímání bolesti z gastrointestinálního traktu — je považována za klíčový patofyziologický mechanismus u 30–40 % pacientů s IBS. Studie s rektální balónkovou distenzí prokázaly, že GDH signifikantně zvyšuje práh pro vnímání bolesti a diskomfortu u pacientů s IBS (Lea et al., 2003).
4.3 Autonomní regulace a motilita
GDH ovlivňuje rovněž vegetativní regulaci střevní motility. Whorwell et al. prokázali normalizaci kolorektální motility měřené manometrií po absolvování GDH, přičemž tyto změny korelovaly s klinickým zlepšením. Současně dochází k normalizaci autonomní rovnováhy — zvýšení vagového tonu a snížení sympatické hyperaktivity, což přispívá ke snížení střevní hyperreaktivity na stres.
5. Modality poskytování
5.1 Individuální GDH
Individuální face-to-face GDH podle manchesterského protokolu (12 sezení/12 týdnů) zůstává zlatým standardem s nejsilnější evidencí. Hlavní limitací je kapacitní náročnost — kvalifikovaných terapeutů je omezeně a individuální formát limituje počet léčených pacientů.
5.2 Skupinová GDH
Moser et al. (2013) v randomizované kontrolované studii prokázali účinnost skupinové GDH u refrakterního IBS. Skupinový formát (6–8 pacientů) vykazoval signifikantní zlepšení oproti podpůrné terapii se zachováním klinicky významného efektu. Meta-analyticky dosahuje skupinová GDH SMD 0,41 (Adler et al., 2025), což je nižší než individuální protokol, ale stále klinicky relevantní a výrazně efektivnější z hlediska poměru nákladů a přínosů.
5.3 Digitální a distance GDH
Weißer et al. (2023) publikovali výsledky randomizované kontrolované studie digitální GDH aplikace (Cara Care) s 378 participanty. Sedmdesát procent uživatelů v intervenční skupině dosáhlo klinicky relevantní redukce symptomů oproti 30 % v kontrolní skupině. Tento výsledek naznačuje, že digitální poskytování GDH může být účinnou a škálovatelnou alternativou k tradičnímu face-to-face formátu.
Palsson (2015) popsal severoamerickou perspektivu implementace GDH, včetně zkrácených protokolů (7 sezení) s využitím standardizovaných audio nahrávek pro domácí praxi. Tento přístup dosahoval srovnatelných výsledků s manchesterským protokolem u méně refrakterních pacientů.
| Modalita | Efektivita (SMD/response) | Škálovatelnost | Evidence |
|---|---|---|---|
| Individuální GDH | 75%+ response rate | Nízká | Nejsilnější (RCT + klinické série) |
| Skupinová GDH | SMD 0,41 | Střední | Dobrá (RCT) |
| Digitální GDH | 70 % vs. 30 % kontrola | Vysoká | Rostoucí (1 velká RCT) |
| Zkrácený protokol | Srovnatelný u non-refrakterních | Střední | Omezená (observační) |
6. Klinická doporučení pro praxi
6.1 Indikace
GDH je indikována primárně u pacientů s IBS, kteří neodpovídají adekvátně na konvenční léčbu (dietetická opatření, farmakoterapie) po alespoň 6–12 měsících. V souladu s NICE guidelines je vhodná jako součást stepped-care modelu — nikoli jako první linie léčby, ale jako intervence pro refrakterní případy. Současně může být zvážena u pacientů s výraznou psychologickou komponentou symptomů (katastrofizace bolesti, anticipační úzkost, stresem exacerbované symptomy).
6.2 Kontraindikace a limitace
Absolutní kontraindikace GDH odpovídají obecným kontraindikacím hypnoterapie — akutní psychóza, těžké disociativní poruchy a stavy, kde pacient není schopen informovaného souhlasu. Relativní kontraindikacemi jsou neléčená těžká deprese a aktivní suicidální ideace, kde je prioritou psychiatrická stabilizace. Podrobněji viz kontraindikace hypnózy.
GDH je méně účinná u pacientů se závažnou psychiatrickou komorbiditou a u pacientů, kteří nejsou ochotni se aktivně zapojit do terapeutického procesu. Compliance s domácí praxí autohypnózy je významným prediktorem úspěchu (Gonsalkorale et al., 2003).
6.3 Implementace v praxi
Pro implementaci GDH v klinické praxi v českém prostředí je klíčové zajistit adekvátní vzdělání terapeuta v gastrointestinální hypnoterapii, nikoli pouze obecnou kvalifikaci v hypnóze. Terapeut by měl rozumět patofyziologii IBS, být obeznámen s manchesterským protokolem a disponovat kompetencemi pro formulaci gut-directed sugescí. Spolupráce s gastroenterologem je důležitá pro ověření diagnózy a vyloučení organické patologie před zahájením GDH.
Z perspektivy systemické hypnózy je GDH příkladem cílené aplikace hypnoterapie s jasně definovaným protokolem, měřitelnými výsledky a silnou důkazní základnou. Integruje principy ericksonovské komunikace — nepřímé sugesce, metafory a respekt k individuální zkušenosti pacienta — s gastroenterologickým know-how.
7. Limity současné evidence a budoucí směry
Přes silnou evidence base existují limitace, které je třeba pojmenovat. Většina klíčových studií pochází z jednoho centra (Manchester), což vyvolává otázku generalizovatelnosti. Heterogenita v protokolech napříč studiemi ztěžuje meta-analytické srovnání. Chybí dostatečná data pro identifikaci prediktorů response — zatím nelze spolehlivě předpovědět, který pacient bude z GDH nejvíce profitovat.
Budoucí výzkum by měl směřovat k multicentrickým RCT s aktivními komparátory (CBT, farmakoterapie), identifikaci biomarkerů response (fMRI, vagový tonus, střevní mikrobiom), validaci zkrácených a digitálních protokolů pro české a středoevropské prostředí a cost-effectiveness analýzám, které by podpořily začlenění GDH do systémů zdravotního pojištění.
8. Závěr
Gut-directed hypnoterapie představuje jednu z nejlépe zdokumentovaných psychologických intervencí v gastroenterologii. Její zařazení do NICE guidelines, podpora z meta-analýz 12 RCT s 1 158 pacienty (SMD 0,73) a klinické série s 1 000 pacienty s 75%+ response rate a šestiletou udržitelností efektů vytvářejí robustní důkazní základnu.
Pro české prostředí, kde je dostupnost specializované GDH zatím omezená, představuje tento přehled podklad pro informované rozhodování klinických pracovníků. GDH by měla být zvážena u každého pacienta s IBS, který nereaguje adekvátně na standardní léčbu — a to nejen na základě tradice, ale na základě nejsilnější evidence, kterou gastroenterologická psychoterapie disponuje.
Použité zdroje
- Adler, E. C., Tröster, A., Engel, F., Voderholzer, U., & Stengel, A. (2025). Gut-directed hypnotherapy for irritable bowel syndrome: A systematic review and meta-analysis. Neurogastroenterology & Motility, 37(1), e14951. https://doi.org/10.1111/nmo.14951
- Black, C. J., Thakur, E. R., Houghton, L. A., Quigley, E. M. M., Moayyedi, P., & Ford, A. C. (2020). Efficacy of psychological therapies for irritable bowel syndrome: Systematic review and network meta-analysis. Gut, 69(8), 1441–1451. https://doi.org/10.1136/gutjnl-2020-321191
- Ford, A. C., Moayyedi, P., Chey, W. D., Harris, L. A., Lacy, B. E., Saito, Y. A., & Quigley, E. M. M. (2018). American College of Gastroenterology monograph on management of irritable bowel syndrome. American Journal of Gastroenterology, 113(Suppl 2), 1–18.
- Ford, A. C., Wright-Hughes, A., Sheridan, R., et al. (2025). Psychological therapies for irritable bowel syndrome: Systematic review and network meta-analysis. Lancet Gastroenterology & Hepatology, 10(2), 137–151.
- Gonsalkorale, W. M., Miller, V., Afzal, A., & Whorwell, P. J. (2003). Long term benefits of hypnotherapy for irritable bowel syndrome. Gut, 52(11), 1623–1629. https://doi.org/10.1136/gut.52.11.1623
- Häuser, W. (2024). Gut-directed hypnotherapy for irritable bowel syndrome: A mini-review. Frontiers in Psychology, 15, 1385498. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2024.1385498
- Lea, R., Houghton, L. A., Calvert, E. L., Larder, S., Gonsalkorale, W. M., Whelan, V., Randles, J., Cooper, P., Cruickshanks, P., Miller, V., & Whorwell, P. J. (2003). Gut-focused hypnotherapy normalizes disordered rectal sensitivity in patients with irritable bowel syndrome. Alimentary Pharmacology & Therapeutics, 17(5), 635–642.
- Lowén, M. B. O., Mayer, E. A., Sjöberg, M., Tillisch, K., Naliboff, B., Labus, J., Lundberg, P., Ström, M., Engström, M., & Walter, S. A. (2013). Effect of hypnotherapy and educational intervention on brain response to visceral stimulus in the irritable bowel syndrome. Alimentary Pharmacology & Therapeutics, 37(12), 1184–1197.
- Miller, V., Carruthers, H. R., Morris, J., Hasan, S. S., Archbold, S., & Whorwell, P. J. (2015). Hypnotherapy for irritable bowel syndrome: An audit of one thousand adult patients. Alimentary Pharmacology & Therapeutics, 41(9), 844–855. https://doi.org/10.1111/apt.13145
- Moser, G., Trägner, S., Gajowniczek, E. E., Mikulits, A., Gasser, A., Gajowniczek, M., & Gasser, R. (2013). Long-term success of GUT-directed group hypnosis for patients with refractory irritable bowel syndrome: A randomized controlled trial. American Journal of Gastroenterology, 108(4), 602–609.
- NICE (2008, updated 2015). Irritable bowel syndrome in adults: Diagnosis and management. Clinical guideline CG61. National Institute for Health and Care Excellence.
- Palsson, O. S. (2015). Hypnosis treatment of gastrointestinal disorders: A comprehensive review of the empirical evidence. American Journal of Clinical Hypnosis, 58(2), 134–158.
- Peters, S. L., Yao, C. K., Philpott, H., Yelland, G. W., Muir, J. G., & Gibson, P. R. (2016). Randomised clinical trial: The efficacy of gut-directed hypnotherapy is similar to that of the low FODMAP diet for the treatment of irritable bowel syndrome. Alimentary Pharmacology & Therapeutics, 44(5), 447–459.
- Sperber, A. D., Bangdiwala, S. I., Drossman, D. A., et al. (2021). Worldwide prevalence and burden of functional gastrointestinal disorders, results of Rome Foundation Global Study. Gastroenterology, 160(1), 99–114.
- Weißer, T., Dogan, O., Wienke, C., Gold, S. M., Benson, S., & Elsenbruch, S. (2023). Efficacy of a digital gut-directed hypnotherapy intervention: A randomized controlled trial. Lancet Gastroenterology & Hepatology, 8(11), 1005–1013.
- Whorwell, P. J., Prior, A., & Faragher, E. B. (1984). Controlled trial of hypnotherapy in the treatment of severe refractory irritable-bowel syndrome. Lancet, 2(8414), 1232–1234.
