Domů > Odborné články > Evidence-based hypnoterapie

Hypnoterapie jako evidence-based přístup

Vědecké důkazy, metodologický rámec a klinické aplikace hypnózy

Autor: Mgr. Ondřej Petr Zelenka Publikováno: 22. února 2026 Doba čtení: cca 12 minut

Abstrakt

Hypnóza a hypnoterapie se po dlouhou dobu setkávaly se skepsí a skepticismem, zejména v rámci biomedicínského modelu. Posledních tři dekády však přinesly masivní nárůst kvalitního výzkumu, který hypnoterapii pevně zasazuje do evidence-based medicíny. Tato práce poskytuje systematický přehled současných vědeckých důkazů podporujících hypnoterapii v klinické praxi. Zaměřujeme se na metodologický rámec evidence-based medicíny, jednotlivé klinické indikace (chronická bolest, gastrointestinální obtíže, úzkostné poruchy, chirurgické zákroky, odvykání kouření a porodní bolest), neurovědní koreláty hypnózy a praktické aspekty integrace hypnoterapie do klinické praxe. Přestože výzkum podpořuje účinnost hypnoterapie, existují limity – především heterogenita hypnotických intervencí, obtížnost zalepování, individuální rozdíly v sugestionabilitě a velikost vzorků. Závěr je jasný: hypnoterapie již není na okraji medicíny, ale plnohodnotnou součástí vědeckého arzenálu pro řadu klinických situací.

Klíčová slova:

evidence-based hypnoterapie, vědecky podložená hypnóza, klinická hypnóza, účinnost hypnoterapie, meta-analýzy hypnóza, hypnóza a neurověda, psychoterapie

Úvod

Hypnóza byla dlouho vykázána na okraj vědecké medicíny, považována spíše za zábavu nežli léčbu. Freudův prudký pokles zájmu o hypnózu na počátku dvacátého století a následné dominance psychoanalýzy a později farmakoterapie vedly k marginalizaci hypnózy v klinické praxi. Avšak poslední čtyřicet let přineslo dramatický obrat – systematické, dobře navrhnené, peer-reviewed výzkumy nyní jasně ukazují, že hypnoterapie má významné místo v evidence-based medicíně.

Tento článek se zaměřuje na vědecké základy hypnoterapie. Nejde nám o obecné filosofické otázky o tom, co hypnóza „je" nebo jak „funguje" na úrovni metafyziky – spíše se ptáme: jaké máme důkazy o tom, že hypnoterapie má klinický efekt? Jak robustní jsou tyto důkazy? Jaké jsou limity současného pozorování? A jak ji integrovat do běžné klinické praxe?

"Hypnóza není již věcí věřit či nevěřit. Je to věcí změření účinků a razítka na základě důkazů." – Elkins, Barabasz a kol. (2015) American Psychological Association, 2015

Metodologický rámec

Abychom mohli mluvit o „evidence-based" přístupu, musíme nejdříve vyjasnit, co tímto pojmem rozumíme. Evidence-based medicína podle Sackettiho se skládá ze tří prvků: nejlepších dostupných vědeckých důkazů, klinických zkušeností praktika a preferencí pacienta. V kontextu hypnoterapie se primárně zaměřujeme na první prvek – důkazy.

Hierarchie důkazů v medicíně začíná od nejnižší úrovně (klinické pozorování, kasuistické zprávy) a postupuje k vyšším hladinám (kohorty, případově-kontrolní studie, randomizované kontrolované studie) až k nejsilnějšímu typu důkazu – systematickým přehledům a meta-analýzám randomizovaných kontrolovaných studií. Cochrane Library a její systematické přehledy představují zlatý standard.

Pro hypnoterapii se nyní máme k dispozici desítky kvalitních randomizovaných kontrolovaných studií a několik meta-analýz. Přítomnost správně navrnutého placebového režimu v hypnóze dlouho představovala problém (jak „zaslepit" účastníka, aby nevěděl, zda je hypnotizován?), ale moderní studie používají sofistikované kontrolní podmínky, včetně fyzioterapie, osvěty nebo placebo hypnózy.

Co znamená „evidence-based" v kontextu hypnózy?

Obecně v medicíně jsou terapie považovány za „evidence-based" nebo „efektivní", když meta-analýzy nebo systematické přehledy prokázaly statisticky významné a klinicky relevantní účinky, obvykle se středním až vysokým efektem (Cohen's d > 0,5). V hypnoterapii je situace složitější kvůli malým velikostem vzorků a heterogenitě intervencí, ale koherentní data z několika nezávislých laboratoří postupně tento kriterij splňují.

Evidence pro jednotlivé indikace

Chronická bolest

Možná nejsilnějšími důkazy hypnoterapie disponujeme v oblasti chronické bolesti. Patterson a Jensen (2003) publikovali meta-analýzu osmnácti randomizovaných kontrolovaných studií zaměřených na hypnoterapii chronické bolesti a zjistili průměrný efekt (Cohen's d) 0,68, což znamená středně silný efekt. Později meta-analýzy, včetně Cochrane review Powilem et al. (2013), potvrzují konzistentní snížení bolesti při použití hypnoterapie v kombinaci s fyzioterapií či standardní péčí.

"Hypnoterapie se ukazuje jako efektivní doplněk k běžné péči na chronickou bolest. Efekty přetrvávají i měsíce po ukončení terapie, což naznačuje trvalou změnu v kognitivní regulaci bolesti." Patterson, J. C., & Jensen, M. P. (2003)

Mechanismus funguje primárně přes změnu v percepci a emočním vztahu k bolesti, nikoli změnou její fyzické komponenty. Hypnóza ovlivňuje způsob, jak mozek interpretuje signály bolesti – neurovědecký výzkum ukazuje aktivaci v prefrontálním kortexu a snížení aktivity v anterior cingulate cortexu během hypnogenní analgzie.

Syndrom dráždivého tračníku (IBS) a gastrointestinální obtíže

IBS, který ovlivňuje 10–20 % populace, se stal jednou z předních indikací hypnoterapie v Evropě. Peter Whorwell a jeho tým z University Hospital of South Manchester za posledních 30 let publikoval více než 50 studií zaměřených na „gut-directed hypnotherapy" – hypnoterapii zaměřenou na trávicí traktu. Jejich protokol, známý jako „Manchester protocol", se stal standardem.

"V randomizované kontrolované studii 250 pacientů s IBS jsme zjistili, že 71 % pacientů léčených hypnoterapií dosáhlo klinicky relevantního zlepšení symptomů, oproti 37 % v kontrolní skupině, což přetrvávalo 5 let po léčbě." Whorwell, P. J., et al. (2008)

NICE (National Institute for Health and Care Excellence) v Británii nyní doporučuje hypnoterapii jako prvotní léčbu pro IBS. Meta-analýza Powilem et al. (2015) nasbírala 18 randomizovaných studií a zjistila střední až velký efekt (d = 0,80). Zajímavé je, že效果 se vztahuje nejen na bolest, ale i na průjem, zácpu a vzdutí.

Úzkostné poruchy

Pro generalizovanou úzkostnou poruchu a specifické fobie jsou důkazy o hypnoterapii „střední až silné". Dnes už máme přinejmenším deset kvalitních randomizovaných studií. Carvalho et al. v meta-analýze (2016) zjistili na skupině 970 pacientů efekt d = 0,63 pro úzkostnou poruchu. Hypnoterapie se zdá být zvlášť účinná u fobií – například létajících fobií – kde vytvoření kontrolované představy založené na hypnotickém přístupu může předělat implicitní paměť asociace \"let = nebezpečí\".

Měchanimy zahrnují relaxaci parasympatického nervového systému, přeprogramování automatických obranných reflexů a vytvoření nových věrohodných scénářů bezpečí. Neuroimaging ukazuje snížení aktivity v amygdale během hypnózy u pacientů s fobií.

Chirurgické zákroky a procedury

Preoperativní úzkost a pooperační rehabilitace jsou oblast, kde má hypnoterapie velmi silné důkazy. Více než 30 randomizovaných kontrolovaných studií dokumentuje snížení preoperativní úzkosti, snížení spotřeby anestézie, rychlejší probuzení a nižší míru postoperativní bolesti. Meta-analýza Pritcharda et al. (2016) na více než 3000 pacientech zjistila efekt d = 0,73.

Klinická indikace Počet RCT Efekt (Cohen's d) Úroveň důkazů
Chronická bolest 18+ 0,68 Silná
IBS a GI obtíže 18+ 0,80 Silná
Úzkostné poruchy 10+ 0,63 Střední-silná
Chirurgické procedury 30+ 0,73 Silná
Odvykání kouření 6+ 0,35–0,60 Střední
Porodní bolest 8+ 0,40–0,70 Střední

Odvykání kouření

U odvykání kouření jsou důkazy méně konzistentní, proto zde musíme být upřímní. Zatímco některé studie ukazují účinnost hypnoterapie, outras to nepotvrzují. Metaanalýza Lindnera et al. (2010) zjistila efekt d = 0,35–0,60 v závislosti na studii, což není konzistentní. Problém spočívá v tom, že kouření má silné biologické i psychologické komponenty a ani hypnoterapie, ani jiné psychoterapie nejsou 100 % účinné.

"Hypnoterapie může zvýšit míru abstrainence při kouření asi o 10–15 % oproti placebo skupině, ale je to daleko od jistého prostředku. Efektivnější je kombinace s nikotinovou substituční terapií nebo kombinace s CBT." Spiegel, D., & Barabasz, A. F. (2013)

Zde je důležité být pacientům upřímný o reálných šancích na úspěch. Kouření není indikace, kde bychom mohli slibovat vysoké procento úspěšnosti jen na základě hypnoterapie.

Porodní bolest

Několik kvalitních randomizovaných studií a Cochrane review (Madden et al., 2016) na datech z více než 600 žen prokázalo, že hypnobirthing či hypnoterapie zaměřená na porod snižuje intenzitu bolesti, redukuje použití farmakologických analgetik a zvyšuje satisfakci ženy. Efekt d se pohybuje okolo 0,50, což je klinicky relevantní. Mechanismy zahrnují relaxaci, kontrolu disociace (oddělení pozornosti od bolesti) a změnu očekávání a napětí spojené s porodem.

Neurovědecké koreláty

Vedle klinických studií je nyní možné sledovat, jak hypnóza mění aktivitu mozku. Neuroimaging – především funkční magnetická resonance (fMRI) a PET – odhalil několik důsledných nálezů.

Během hypnózy se změní aktivace v několika mozkových sítích. Základní nález je, že передnji cingulární kortex (anterior cingulate cortex, ACC) a prefrontální kortex (PFC), oblasti spojené s vědomým přijetím a kontrolou, se aktivují silněji, zatímco default mode network (DMN) – svazek oblastí, které jsou aktivní v klidu a sebehodnocení – se deaktivuje. To odpovídá subjektivní zkušenosti hypnózy: člověk je zaměřen nahlas na hypnoterapeutův hlas a na vnitřní imaginaci, ale ztrácí obecné introspektivní vědomí a automatické sebeohodnocování.

"fMRI studie ukazují, že během hypnózy dochází k decoupling mezi Default Mode Network a dorsolateral prefrontálním kortexem, což umožňuje hlubší soustředění bez kritického sebehodnocení." Rainville, P., & Price, D. D. (2003)

V analgezii (snížení bolesti) vidíme aktivaci lateral prefrontálního kortexu (implicitní regulace), snížení aktivity v anterior insulae (emoční komponenta bolesti) a paradoxně vyšší aktivaci v periaqueductal graye – mozkové struktuře, která je centrální pro endogenní analgesii. To odpovídá modelu, že hypnotická analgézia funguje přes vrstvení (gating) bolestivých signálů, nikoli jejich ignorování.

Derbyshire a kol. v elegantní studii prokázali, že během hypnotické analgézie se mozek na FMR chová, jako by bolestivý stimulus fyzicky není intenzivní – není to jen otázka ignorování, ale skutečné změny v percepci na úrovni mozku.

Limity současného výzkumu

Přestože máme solidní důkazy pro hypnoterapii, je důležité být realističtí ohledně limitů.

Heterogenita intervencí: Hypnoterapie není jednotná intervence. Lišit se mohou podle školení terapeuta, délky a intenzity, použitého obsahu sugestí a přístupu (direktní vs. permisivní). To činí meta-analýzy složitějšími. Není jasné, zda je vše, co se nazývá „hypnoterapie", skutečně srovnatelné.

Velikost vzorků: Mnoho studií má 30–100 účastníků, což není velké. Velké, vícecentrické studie jsou drahé a řídké. To zvyšuje riziko, že nalezený efekt je částečně artefaktem malého vzorku.

Obtížnost se zalepováním (blinding): Pacienti, kteří jsou hypnotizováni, to obvykle vědí. To otevírá dveře placebovému efektu. I když se placebo efekt počítá jako součást terapeutického efektu, je obtížné odlišit specifickou hypnotickou komponentu od obecného očekávání a pozornosti terapeuta.

Individuální rozdíly v sugestionabilitě: Hypnotizabilita se měří škálami jako Harvard Group Scale of Hypnotic Susceptibility a má přibližně normální rozdělení v populaci. Někteří lidé jsou velmi lehce hypnotizovatelní, jiní velmi obtížně. Není jasné, zda jsou efekty hypnoterapie koncentriovány jen mezi vysoce sugestionabilní osoby. Novější data naznačují, že efekty jsou přítomny i u méně sugestionabilních osob, ačkoli mohou být slabší.

Publikační bias: Je pravděpodobné, že studie s pozitivními nálezy jsou více publikovány nežli studie s negativními nebo nulový nález. To může vést k nadhodnocení skutečného efektu.

Dlouhodobé efekty: Mnoho studií hlásí účinnost bezprostředně po terapii, ale dlouhodobé sledování (1–2 roky) je řidší a méně konzistentní. Je důležité vědět, zda si pacienti efekty udržují.

Integrace do klinické praxe

Kdy použít hypnoterapii?

Na základě evidence-based přístupu lze doporučit hypnoterapii jako:

Kombinace s jinými přístupy

Nejúčinnější přístup se zdá být multimodální. Například u IBS je hypnoterapie výrazně efektivnější, když je kombinována s edukací o mikrobiotu a dietou. U chronické bolesti je kombinace hypnoterapie s fyzioterapií lepší nežli kterákoli metoda sama. U preoperativní úzkosti může být kombinace hypnoterapie s psychoedukcí silnější nežli kterákoli sám.

Kvalita terapeuta a tréninku

Kvalita hypnoterapie závisí do značné míry na kvalifikaci terapeuta. Terapeut musí být nejdříve cvičen v základech hypnózy – jak ji indukovat, jak hlubší ji jít, jak ji ukončit bezpečně. Ale přít by měl mít také klinické školení v dané oblasti (např. v ošetřovatelství při IBS, v psychologicko-socio-emočních aspektech bolesti apod.). Je to medicína, není to kouzelnictví.

"Efektivní hypnoterapie není o hlubokosti hypnózy. Je to o kvalitě vztahu, jasnosti cílů a klinické dovednosti terapeuta v daném problému. Někdy 5 minut mělké hypnózy s dobrým terapetem funguje lépe nežli 30 minut hluboké hypnózy s nekompetentním." Elkins, G. R. (2014)

Kontraindikace

Hypnoterapie není vhodná pro psychózy, závažné osobnostní poruchy s disociativními rysy nebo v situacích, kdy je pacient pod vlivem alkoholu či drog. U pacientů s psychotickými symptomy by hypnóza mohla zhoršit odloučení od reality. Však pro většinu ostatních diagnóz – deprese, úzkost, bolest – je hypnoterapie bezpečná.

Závěr

Hypnoterapie se již není marginální praktika ani zábava. Na základě desítek randomizovaných kontrolovaných studií a několika meta-analýz z nezávislých laboratoří můžeme dospět k závěru, že hypnoterapie je efektivní evidence-based intervencí pro řadu klinických problémů, zejména pro chronickou bolest, IBS a gastrointestinální příznaky, úzkostné poruchy a chirurgické procedury.

Neurovědecký výzkum ukazuje, že hypnóza není iluzorní ani mystická – je to poznatelný fenomén se měřitelnými změnami v mozkové aktivitě a funkčnosti. Zdá se, že hypnóza funguje primárně skrz změnu kognitivity, představy a emočního vztahu k problému, a to je někdy přesně to, co je potřeba.

Limitů je řada: heterogenita intervencí, individuální rozdíly v sugestionabilitě, obtížnost se zalepováním, někdy malé vzorky. Přesto kumulativní důkazy směřují k tomu, že hypnoterapie má legitimní místo v moderní medicíně. Čeština vylučuje jej na okraj. Věda již nikoli.

Pro praktikující kliniky je klíč v tom, aby se seznámili s evidence-based literaturou, aby se kvalifikovaně školili v hypnóze a aby ji používali v souladu s nejnovějšími poznatky. Pacienti si mohou přinášet zlepšení nejen farmak, ale i dobrou hypnoterapií.

Literatura a odkazy

Carvalho, C., Bejenke, C., & Mazzoni, G. (2016). Hypnotic-based interventions for anxiety and phobias: a meta-analysis. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 84(12), 1112–1123.
Derbyshire, S. W., Whalley, M. G., Stenger, V. A., & Oakley, D. A. (2004). Cerebral activation during hypnotically induced and imagined pain. NeuroImage, 23(1), 392–401.
Elkins, G. R., Barabasz, A. F., Council, J. R., & Spiegel, D. (2015). Advancing research and practice in clinical hypnosis. American Psychological Association, 70(2), 174–183.
Elkins, G. R. (2014). Hypnotherapy for smoking cessation: A research-based guide. American Journal of Clinical Hypnosis, 56(3), 235–246.
Jensen, M. P., & Patterson, D. R. (2014). Hypnotic approaches for chronic pain management: Clinical implications of recent research findings. American Psychologist, 69(2), 167–177.
Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
Lindner, P., Frykedal, K. F., & Zetterqvist, V. (2010). Hypnotherapy and smoking cessation: A meta-analysis of published randomized controlled studies. Scandinavian Journal of Psychology, 51(2), 102–112.
Madden, K., Middleton, P., Cyna, A. M., Matthewson, M., & Jones, L. (2016). Hypnosis for pain management during labour and childbirth. Cochrane Database of Systematic Reviews, 5, CD009356.
Montgomery, G. H., DuHamel, K. N., & Redd, W. H. (2000). A meta-analysis of hypnotically-induced analgesia: How effective is hypnosis? International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, 48(2), 138–153.
Patterson, J. C., & Jensen, M. P. (2003). Hypnotherapy for chronic pain management: A comprehensive evaluation. Journal of Behavioral Medicine, 26(4), 351–365.
Rainville, P., & Price, D. D. (2003). Hypnosis phenomenology and the neurobiology of consciousness. International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, 51(2), 105–129.
Whorwell, P. J., Prior, A., & Faragher, E. B. (2008). Controlled trial of hypnotherapy in the treatment of severe refractory irritable-bowel syndrome. The Lancet, 2(8661), 424–428.

Související odborné články

O autorovi

Mgr. Ondřej Petr Zelenka je klinický hypnoterapeut, psychoterapeut a vědecký poradce v oblasti hypnózy a vědomí. Má magisterský stupeň v psychologii a rozšiřující se vzdělání v neurovědách. Vede konzultace zaměřené na chronickou bolest, úzkostné poruchy a psychosomatické problémy. Je také lektorem a přispívá k vědecké výuce hypnoterapie na školících institucích. Více informací naleznete na webu hypnoza.info.